Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, a říká: "Paní učitelko můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře." Učitelka říká: "To je strašný Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina a jak se to stalo?" - "No on se ožral a spadl ze strážní věže.
Paní učitelka říká dětem: "Teď vytvořte větu, ve které se bude dvakrát vyskytovat slovo ’’pěkný’’." Všechny děti vymyslely věty jako: "Včera byl pěkný den, protože jsme byli na pěkném výletě." Nakonec dojde řada na Pepíčka. "Tak, teď nám přečti svou větu ty, Pepíčku." - "Moje sestra přišla domů a povídá ’’tati, jsem v tom’’, na to táta odpověděl: ’’pěkný, kurva, moc pěkný!
Pepíček, kterému maminka zakázala koupat se v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody. Maminka: “Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?” Pepíček: “No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, tak jsem si ho radši sundal.”